#ISLAND - Den první

Po třech hodinách spánku vstáváme, rozhodně ne fresh jako winterfresh, spíš jako Huba Bubba po hodině usilovného žvýkání. Nohy si oholit nestačím, lítám z pokoje do pokoje, panikařím, že nestíháme. Meba si mezitím stříhá nehty! Barák vypadá jak po zásahu atomovky a vážně se mi příčí ho nechat ségře v takovém stavu, ale bohužel mi nic nezbývá. Meba si stále stříhá nehty. S mega batohem na zádech ho upozorňuju, že za tři minuty odcházím. Zpoza střihátka dodává, že máme stále dost času. Mám chuť ho praštit selfie tyčí po hlavě. Odcházím čekat na zastávku, plně rozhodnutá odletět bez něj, pokud ten blbej autobus nestihne. On si mezitím dělá kafe.

Nejsem si zcela jistá, že tenhle výlet byl šťastný nápad! Čekáme půlhodiny na autobus na letiště a stále se nic neděje. Žádný spolucestující, žádný autobus -zjišťujeme, že stojíme na špatný straně ulice. Rozhodneme se přebíhat čtyřproudou Park Lane, včetně přelejzání svodidel. Dobrodružství začíná dřív než jsme předpokládali. Jeden by si řekl, že po tolika letech v Londýně si už strany plést nebudeme! Omyl!

Díky sojovému lattéčku, banánovému chlebíčku a mrkvovému dortu na letišti v Costě (jako kdo by odolal mrkvovému dortu) nám skoro uletí letadlo.

Nakonec vše stíháme a bez větších problémů procházíme letištními kontrolami, let je nudný, kupodivu mě nerozhodí ani asijský spolusedící, který mi slintá na rameno. Meba slintal z druhé strany, takže pohoda.

Islandská sympaťanda na imigračním se nás ptá, jak dlouho chceme zůstat v Evropě. Odpovídám, že na stálo, Meba mě kope pod přepážkou, jako ať se uklidním a nedělám problémy, ale takhle stupidnímu dotazu nešlo odolat.

Mám nutkání se zeptat na program pro imigranty. Jen tak, abych jí trošku pošťouchla, ale nechci vytočit Mebu.

Z letiště se dostáváme na autobusové nádraží, z kterého nás má vyzvednout chlápek z airbnb, od kterého jsme si pronajali náš campervan. Samozřejmě, že stojíme na jiném nádraží a trvá nám další hodinu se shledat.

Naštěstí Reykjavík není zas tak velký, takže jsme nalezeni a zanedlouho už se ocitáme v našem campervanu, majitelem je Slovák, svět je prostě malej.

Plán byl ihned vyrazit prozkoumávat Island. Jelikož ale Meba neudělal research ( a já taky ne!) vydáváme se místo objevování tajemných zakoutí do nejbližšího supermarketu. Za těstoviny, rajčata, tuňáka v konzervě, toastový chleba a dvanáct islandských plzní platíme skoro dvojku. No nekup to.

Mapu nemáme, navigace odmítá spolupracovat. Nesnáším TomTom. Ten krám prostě nefunguje nikde. Jediné tedy čeho se držíme je vytištěný plánek na jednom listu s fotkami a nápisy největších atrakcí. (K plánku si nakonec vytváříme velmi osobní vztah a cestujeme s ním všude).

A tak podle něj vyrážíme se kouknout na nějaké kráterové jezero - Kerið. Nic moc o něm nevíme, ani to, že za vstup k němu zaplatíte skoro kilo a obejdeteho asi za tři minuty, pokud si děláte fotku na každém šutru, tak za půlhodinky. Pokud se vám žádná z fotek nelíbí jako mně, tak za hodinku. Pokud jste ošklivý, nefoťte se vůbec, zabralo by vám to celej den.

Pak přejíždíme na Hveragerdi, což je jakýsi geotermální park.

Když vylézáme z auta bouchne nás do nosu ohromný zápach, původně si Meba myslel, že jsme zastavili u veřejných záchodků, ale omyl. Byly to siřičité prameny. Pokud si chcete představit peklo, představíte si ho přesně jako Hveragerdi. Pára, síra, smrad a šedé vroucí a bublající tůňky. Údajně si ve zdejších pramenech lidi vaří vajíčka. My vajíčka nemáme, takže jsme to nezkoušeli.

(Později jsem našla na internetu, že za lidovou cenu 45 korun za vejce si ho můžete koupit na místě, půjčí vám i prut a říkají tomu “egg fishing”)

Večer nás čeká už jen Blue lagoon. Na Islandu se jedná o hojně vyhledávané turistické místo. Upřímně vůbec se mi tam nechce. Davy turistů fotící se v horké modré vodě. No a co jako?

I přesto, že jsme bookli lístky online, musíme vystát asi půlhodinovou frontu.

Hned po vstupu do laguny slyším

“Mařeno, chceš ještě pivo?”

“Dyť tady to pivo stojí jako basa dvanáctek v Kauflandu!”, Češi se ve světě neztratí. Samozřejmě nesmíme zůstat pozadu, a tak si po náročným dni dáváme jedno chlazené.

Voda je příjemně teplá, místy dokonce horká. Zůstáváme téměř čtyři hodiny. Neuvědomujeme si, že je už deset večer, protože sluníčko šajnuje jak v poledne. Musím uznat, že návštěva stála za to a jsme krásně zrelaxovaní. Ano, stávám se jedním z těch otravných turistů, co se fotí v horké modré vodě.

Po laguně už kemp nehledáme, okolo půlnoci ukotvíme na plácku kousek od silnice, což je na Islandu nelegální, a jdeme za světla spát. Celou noc mám hrůzu, že nám někdo zaklepe na okýnko, že takhle parkovat nesmíme. Navíc jak je stále světlo, člověk se moc neschová. Každý pár minut odkrývám závěsy a vyhlížím policajty nebo někoho kdo nás seřve. Meba chrápe vedle mě a neví o světě.

#island #iceland #cestování #blondynazlondyna #travel